V květnu se úspěšně zúčastnili naši žáci literární soutěže s názvem “Kytice v novinách”, kterou pořádal Dům dětí a mládeže na Praze 5, ale účastnily se jí i jiná velká pražská gymnázia a gymnázia mimo Prahu.
Cílem bylo zpracovat Erbenovy balady jako publicistiku. Účastníci mohli napsat bulvární článek, příspěvek do černé kroniky, anebo třeba rozhovor s obětí atp. Naši reprezentanti se toho zhostili skvěle, máme jedno 2. místo, Markéta Alžběta Nováková, a dva další se vešli do šestice nejlepších, Jakub Tůma a Sofie Sasha Bambasová.
Gratulujeme ke krásnému umístění a originálním nápadům, které si můžete přečíst níže a zároveň prolistovat celou “Kytici v novinách”. Varujeme, bude vám běhat mráz po zádech!
Příspěvek Markéty Alžběty Novákové:
Pláč, děs a panika: Záhadná žena v černém šokovala vesnici
Ve vesnici, kde se podle místních „všechno děje až kolem dvanácté“, došlo přesně před týdnem k děsivému incidentu, který otřásl poklidným venkovem. Z běžného dětského záchvatu breku se během pár minut stal doslova boj o život a podle svědků možná i střet s nadpřirozenem. Když v poledne odbilo dvanáct, přišla temnota dřív, než kdokoli čekal… Podle svědků i vyšetřovatelů se matka pokoušela dlouho uklidnit svého malého syna, který prý brečel už dlouhé hodiny od rozednění. „Ten kluk ječel od rána, jako když ho na nože berou! Už jsme si s Božkou myslely, že má místo plic sirénu,“ popsala paní Maruška, která
žije hned ve vedlejším domě. Její slova potvrdil i pan hospodský, jehož hospoda je pár metrů od místa incidentu. „Byl to takový řev, že mi z toho přestal fachčit výčep,“ dodal s údivem. Místní obyvatelé si v té chvíli všimli, že pláč dítěte přerostl do něčeho mnohem děsivějšího. Jako by s každým křikem docházelo k zesílení neznámé, temné síly. „No a pak to přišlo,“ vzpomíná s hrůzou v očích paní Novotná, která zrovna zalévala kytky na dvorku. „Nečekala jsem, že by to došlo až tak daleko, matka už to asi prostě nezvládla
a začala hulákat na celou ves: Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, zlostníka! v tu chvíli ten kluk začal vyvádět ještě víc – vřeštěl jak na lesy, Božka už chtěla volat faru, že to snad bude na exorcismus.“ Sdělila nám paní Maruška. Uvnitř domu došlo podle záchranné služby k psychickému kolapsu matky.
Když později dorazil otec dítěte a následně i lékař, chlapec již bohužel nejevil známky života. Lékař potvrdil, že šlo o udušení, které pravděpodobně vzniklo při silném sevření v náručí – zřejmě ve snaze zabránit dítěti v pláči. „Když jsme dorazili, matka seděla na zemi, tiskla dítě v náručí a jenom tiše opakovala: Polednice, Polednice… Vypadala úplně mimo. Vůbec nereagovala,“ popsal záchranář, který
nechce být jmenován. Místní lidé i přivolaná policie jsou z případu stále v šoku. Zatímco oficiální vyšetřovací verze mluví o „tragickém psychickém zhroucení a halucinacích“, obyvatelé vesnice mají jasno.
„To nebyl žádnej nervák, to byla ta ženská v černým!“ tvrdí paní Novotná, která se od té doby
bojí pouštět své děti po obědě ven. „Všichni přece víme, jak nám panímámy říkávaly: „Kdo ruší polední klid, pozná její hněv.“ No a jak to přeci dopadlo. Více než deset obyvatel vesnice potvrdilo, že v onen osudný den zahlédli mezi stromy u chalupy podivnou postavu. „My jsme si tam jen hráli s Honzou na schovku,“ popisuje událost desetiletá Anička, která byla u všeho. „A najednou jsme uviděli mezi
stromama takovou divnou tetu. Byla strašně vysoká, měla černej plášť a přes obličej závoj. Honza říkal, že to byla čarodějnice, ale mně přišlo, že se ani nehýbala, jen tak stála a koukala.“ Její mladší bratr to popsal ještě živěji: „Bylo to jako když se všechno najednou zastaví. Ani ptáci neštěbetali. Fakt! A vzduch byl takovej studenej.“ Zda se opravdu zjevila Polednice, nebo šlo jen o nešťastnou shodu okolností,
zůstává záhadou. Ve vesnici se však od té doby dodržuje jediné pravidlo: v poledne být doma,
a hlavně – žádné výhrůžky nahlas. Nikdo už totiž nechce zkusit, jestli se staré mýty náhodou nezakládají
na pravdě.
Příspěvek Sofie Sashy Bambasové:
“Polednice“ aneb dalo se předejít rodinné tragédii?
Policie minulý týden odložila případ neúmyslného zabití nezletilého dítěte doktorky M. B. Na tiskové konferenci krajského ředitelství policie ČR, se dozvídáme o případu, který byl vyšetřovatelem odložen na základě stanovené diagnózy, vyplývající z vyšetření celkového duševního stavu obviněné. Jako jeden z účastníků tiskové konference jsem se rozhodla zapátrat v tomto smutném příběhu. Vracíme se v čase do minulého pondělí, kdy linka tísňového volání krátce po poledni zvedá telefon a následně posílá své jednotky k paní doktorce M.B. domů. Co se stalo? A kdo je to vlastně doktorka M.B.? Z obecně dostupných pramenů víme, že paní doktorka M.B., byla jednou z nejlepších studentek na lékařské fakultě UK a navštěvovala přednášky profesora Vladimíra Vondráčka, přednosty psychiatrické kliniky UK, také mimo jiné autora knihy „Magické a fantastické z hlediska psychiatrie” nebo také obsáhlé monografie „Hysterie“. Paní M.B. tedy v tuto dobu studovala psychologii. Bohužel musela své studium přerušit na 2 roky, kvůli vlastním zdravotním problémům. Docházela na konzultace k profesorovi Vondráčkovi a po nutné medikaci se vrátila k řádnému studiu. Nikdo však naneštěstí netušil, jak moc jsou její psychotické problémy pokročilé. Typickými psychotickými příznaky jsou bludy a halucinace. U halucinací je typické, že člověk zcela realisticky slyší např. zvuky či mluvení („hlasy“) nebo má vidiny, popř. jiné nereálné smyslové vjemy, které ve skutečnosti neexistují, ale vytváří je pouze jeho „nemocný“ mozek. Psychotický člověk je však naprosto nezvratně přesvědčen, že to, co slyší nebo vidí, je reálné – jedná se o bludné přesvědčení. Je zajímavé, že se ve své diplomové práci, kterou úspěšně obhájila, věnovala rozboru psychotických příznaků u světových i domácích literárních postav. Po dokončení studia začala pracovat na soukromé klinice na oddělení psychologie a psychiatrie, kde se také seznámila se svým budoucím manželem.
“Po pár měsících však sama musela začít znovu docházet na psychoterapii, následně poté co se její
stav stále nezlepšoval.“ uvedl její manžel vyšetřovatelům. Ale ani po následných konzultacích
a psychoterapiích paní M.B. nedodržovala předepsanou medikaci, kvůli strachu z vedlejších účinků a obav
z nemožnosti otěhotnět. Tohle vše vedlo právě ke ztrátě kontrole nad svým chováním. To ale ještě
předbíháme. Po několika letech manželství došlo po vytouženém narození jejího dítěte. Touto událostí se již dostáváme pomalu ale jistě do současnosti. Po narození dítěte se manželé stěhují na venkov. Výběr této lokace měl za účel vzdálit se od hlučného města, které neprospívalo zdravotnímu stavu paní M.B. Její manžel nadále dojíždí na kliniku a paní zůstává na mateřské s dítětem sama doma. Vše se zdálo být na dobré cestě, ale nikdo neměl sebe menší tušení, že paní M.B. zcela vysadila prášky na tlumení bludných
projevů a halucinací. Její vytoužené dítě povyrostlo a už nebylo tak klidné, naopak bylo velmi aktivní a vyžadovalo ze strany matky její větší a časově náročnou pozornost. A teď už se dostáváme k tomu
osudovému dni. Paní M.B. připravovala oběd, mezitím co její dítě nepřestávalo křičet. U malých dětí tyto výlevy chování bývají normální a dá se s nimi pracovat. Bohužel v této situaci paní M.B. nebyla pod svojí vlastní kontrolou. Prudký závan větru rozevlál bílé záclony jako dlouhá chapadla, která ovinula křičící dítě u lavice pod oknem. Při rekonstrukci celé události bylo prokázáno že se u paní M.B. dostavil prudký nekontrolovatelný atak strachu z únosu jejího dítěte. Její manžel při návratu domu našel svoji ženu s dítětem v náručí bez známek života. Lékaři ze záchranné služby se podařilo matku oživit, avšak u dítěte
se to již nepodařilo. Dítě bylo udušeno silným obětím matčiny náruče. Záhadou pro vyšetřovatele však
zůstává, proč s dítětem držela paní M.B. v ruce zmačkanou stránku Erbenovi Polednice.
Příspěvek Jakuba Tůmy:
„Vítám vás u dalšího dílu krimi podcastu. Dnes tu máme příběh, který jako by se stal ve vzdálené divočině, ale je skutečně z České republiky. Zlobivé dítko, naštvaná matka a nezvaný zvaný host. My tu ve studiu máme právě hosta z této události, můžete se představit.“
„Dobrý den, mé jméno matka zní.“ představil se host.
„Ahoj, jak jste se sem těšila, paní matko? “
„Pozvání tvé, bylo mi šokem. Však těšila jsem se, přišla jsem rychlým krokem.“
„Od této události je to přece jen nějaký ten rok, jak se po takové době cítíte? “
„Mé srdce plné žalu buší, cítím tady jeho duši.“
„Co tím myslíte?“
„Duše jeho tak kouše, nikdy neodpustil mi, jak výstřel z kuše.“
„Předpokládám, že myslíte svého syna. Jeho osud je mi moc líto, ale co vás přimělo k tomu ho zabít? “
„Já zabít jsem ho nechtěla, Polednice však mě slyšela. Svou silou chránit jsem se ho snažila, dostatek jsem minula.“
„Kdo je vůbec ta polednice? “
„Polednice, stvůra tmy, na přivolání přileze, děti vezme si, uhne se pomalu a nevrátí je.“
„Zajímavé! V této době se tyto mýty už zapomínají. Jaký na to máte názor?“
„Polednice je už k ničemu. V této době telefony jsou. Míti jeden před lety, dítě neřvalo by.“
„Chcete mi tímto říct, že jsme neschopni vychovávat naše děti?“
„Říci toho můžu mnoho, neurazím málokoho.“
„Já sama jsem matkou a určitě umím vychovat děti lépe než vy! Vy místo uklidnění dítěte Polednici zavoláte! To přeci není normální!“
„Tato doba lehká je, supermarket existuje. V mých hodinách bylo všechno fresh, teď je všechno trash.“
„Přestante všechno rýmovat panebože! Nejsme v roce 1834. Telefony máme, to ano, ale ani bez nich bychom na své vlastní děti takovou bytost nezavolali.“
„Prosím vás, snižte hlas.“
„Ne! Ty si sem nakráčís a myslíš si, že můžeš říkat co chceš! Takhle to nefunguje.“
„Víte co? Tento způsob přístupu, žene vás jen do hrobu. Chováte se jako dítě, možné tak i zlobíte. Pojď sem Polednice, pojď a zbav mě tohoto útoku!“
Náhle přišla zprava na mobil, neměla číslo, text jen „smrt“. Pořadatelce proběhl mráz po zádech. Náhle bylo ticho, jen buchot srdce slyšet byl. Dveře náhle otevřely se, Polednice nadechla se. Matka s plným úsměvem na tváři, pořadatelka v náruči.