Deset studentek z ČAGu přes školní kolo soutěže SOČ postoupilo i do krajského kola, které se konalo 15. 4. v Domě dětí a mládeže. Za psaním odborné práce (občas rozsahem překračovaly i standardní bakalářské práce) je spousta času a práce. V soutěži ji potom lze zúročit, ukázat ji i někomu jinému, obhájit ji před odbornou porotou. Určitě je zajímavé i vidět vrstevníky, kteří podstoupili podobnou cestu a mají co říct.
Je skvělé, že letos opět naše studentky prorazily i do kola nejvyššího, celonárodního. Linda Štěrbáková se svým návrhem buddhistického centra v Budějovicích vyhrála v oboru architektura, Lída Kozlová se s prací Uprchlictví v Německu umístila první v oboru filozofie, politologie… Třetí místa patří Blance Cábové (Postpaměť a transgenerační přenos v oboru psychologie, sociologie) a Veronice Šimkové (Historie chatové osady Rechle v oboru historie). Pochvalu si jistě zaslouží i všechny další účastnice. A že neskončily na stupních vítězů? No a?
Připojuji i reflexe Lídy Kozlové, Blanky Cábové a Elišky Smejkalové:
…
Do školních lavic se hlubší zkoumání a možnost vypracovat vlastní pohled na sebou zvolené téma často nevejde, o to víc si vážím prostoru, který nám SOČ dala. Nejhodnotnější pro mě bylo, že jsem konečně mohla přijít s něčím vlastním, zpracovat to podle sebe (obsahově i propracovaností) a dokonce představit svou práci mnoha posluchačům, ať už spolužákům, nebo porotě a studentům v krajském kole. Myslím, že ta soutěžní část člověku ukáže, jak si na tom stojí, když dostane volnou ruku a musí nést odpovědnost za své výzkumy. Kreativitě se meze nekladou a člověk může společnosti přinést nové téma. Ačkoliv desítky hodin rešerše a výzkumu se ve 3. ročníku na člověku dost podepíšou, jsem ráda, že nás do toho škola dotlačila, protože jsme to zvládli a víme toho o sobě zase trochu víc.
…
Zapojení do soutěže SOČ mi přineslo nejedno pozitivum. Jsem vděčná za příležitost si nanečisto vyzkoušet proces psaní akademické práce, které mě čeká na vysoké škole. Také jsem si rozšířila své vědomosti a dovednosti v oblasti hledání pramenů, analýzy i finální prezentace. Cenným přínosem bylo i poznání sebe samé a práce s mou úpornou prokrastinací, kterou si s nadsázkou dovolím považovat za neodbytnou, leč místy překvapivě podnětnou sílu.
…
SOČka mi dala především ohromnou zkušenost. Poprvé jsem si vyzkoušela, jak se na vyšší úrovni píše odborná práce. Naučila jsem se pracovat s literaturou, hledat relevantní prameny a svým způsobem jsem se i procvičila ve slohu. Zároveň jsem se dozvěděla cenné informace v oboru, který mě do budoucna bude zajímat a který bych chtěla studovat na vysoké škole.
Na druhou stranu mi SOČka vzala spoustu času na její vypracování a musím přiznat že také iluze. Nejsem totiž přesvědčena, aniž bych sama hodnotila svou práci jako nejlepší, o nepodjatosti hodnotící komise v krajském kole. Taková je však asi realita. V každém případě, i když jsem do své práce investovala velké úsilí, musím zřejmě přidat.