Vzdělávání nikdy nekončí
Vzdělávání patří mnohdy k celoživotní cestě a přináší nám nová poznání, nové zkušenosti, ale i radost z dosaženého cíle. A přesně o tom bude řeč v následujících řádcích, kde se dočtete, jakou další studijní cestu má za sebou naše kolegyně Irena Marušincová, která na ČAG vyučuje německý a francouzský jazyk.
Irenko, jak tě vůbec napadlo se v zaběhlém způsobu života dát znovu do studia, a navíc doktorského?
Před šesti lety jsem se akademicky nudila, chtěla jsem se vrátit do studentské role.
To je velmi překvapivá odpověď. O jaké studium konkrétně šlo a jak ses o něm dozvěděla?
Manžel mi z Anglie přivezl letáček o možnosti studia na Univerzitě v Birminghamu, kde nabízeli ve spolupráci s Kvakerským centrem dálkové doktorské studium zaměřené na výuku hodnot.
Můžeš nám stručně popsat, kdo jsou kvakeři a jaké hodnoty vyznávají?
Jedná se o náboženskou společnost přátel (Religious Society of Friends), často nazývanou jen „kvakeři“ (z anglického Quakers) vycházející z křesťanství, která se však odlišuje od jiných, neboť není založena na dogmatech nebo věroučných článcích, ale spíše na určitých hodnotách. Pro kvakery je zásadní jednoduchost, mír, udržitelnost, rovnost, komunita a ticho.
Co si máme pod tichem představit?
Například to, že bohoslužby probíhají v tichu, nikdo nemá předem připravené kázání či nějaký proslov k druhům, nicméně pokud během ticha někdo z přítomných cítí, že má druhým co říci, prostě do ticha promluví. Jedná se tedy o jakýsi druh aktivního ticha.
Nad čím jsi během svého šestiletého dálkového studia bádala?
Už dlouho se zajímám o přístup profesora Reuvena Feuersteina, celosvětově uznávaného psychologa v oblasti klinické, vývojové a kognitivní psychologie. Chtěla jsem prozkoumat, jak kvakeři předávají hodnoty dětem a zda podobnost, kterou jsem mezi kvakerským a Feuersteinovým přístupem tušila, má své opodstatnění nebo ne. Svůj výzkum jsem tedy primárně zaměřila na kvakerské programy pro děti a mým hlavním cílem bylo zjistit, jak kvakeři své hodnoty dětem předávají. Poté jsem jejich přístup porovnávala s Feuersteinovým přístupem.
Jak výzkum probíhal?
Přímo v Anglii. Našla jsem si komunity kvakerů a vedla jsem rozhovory s vedoucími dětských programů. Několik rozhovorů jsem stihla naživo ještě před covidem, zbytek jsem pak dokončila online formou. Odborně řečeno se jednalo o kvalitativní výzkum prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů.
K jakému závěru jsi došla?
Předpoklad nebyl špatný. Oba dva subjekty vycházejí z podobných hodnot – respektu vůči člověku a rovnosti. Feuersteinův přístup je založen na určitých parametrech, které jsem identifikovala i u kvakerů. Zmínit bych chtěla především aktivní naslouchání, rozhodováním skrze pozorování očima druhého z jiné perspektivy, uvědomování si či hledání významu informací i událostí.
Jak uplatňuješ tyto metody při výuce nebo snad i jinde?
Feuersteinův přístup používám vždy, když je to možné. Je známo, že pokud si děti na věci přijdou samy, naučí se nejvíce. Snažím se proto hodně zprostředkovávat, k čemuž nejčastěji využívám otázky. Zprostředkující přístup využívám i doma s vlastními dětmi ve výchově, kde se snažím, aby se aktivně zapojovali do rozhodování. Ne vždy se však zadaří a ne vždy to lze aplikovat na všechny situace.
Vrátíme-li se k tvému studiu. V současné době máš studium úspěšně ukončené, díky čemuž se můžeš zaslouženě pyšnit titulem Ph.D. za svým jménem. Kdy proběhla promoce?
Oficiální předávání diplomů bude až v červenci tohoto roku na Univerzitě v Birminghamu, nicméně je možné obdržet diplom i elektronicky. Ještě uvidím, zda se promoce zúčastním osobně nebo jen online.
Na závěr by určitě čtenáře zajímalo, co ti studium přineslo a jaké máš plány do budoucna?
Hodně mi to dalo vědomostně i profesně a chci si tento pocit dlouho užívat. Ale na druhou stranu, člověk by neměl zakrnět ?, takže kromě hebrejštiny, kterou se nyní učím jako samouk, jsem se od jarního semestru zapsala do vzdělávacího programu zaměřeného na speciální pedagogiku.
