Jaroslav Křížek

• Absolvent ČAG 1996
• 2004 promoval na Biologické fakultě Jihočeské univerzity, obor parazitologie
• 2008 promoval na Fakultě veterinárního lékařství, VFU Brno
• 12/2007 měsíční stáž na College of Veterinary Medicine, Texas A&M University, Texas, USA
• 9/2007 měsíční stáž v American Fondouk Veterinary Hospital, Fes, Maroko
• V roce 2011 založil kliniku BUDvet
• Od roku 2017 členem Royal College of Veterinary Surgeons (komora veterinárních lékařů ve Velké Británii)
• Od roku 2021 členem školské rady ČAG

Po maturitě na ČAG v roce 1996 dokončil studium parazitologie na Jihočeské univerzitě, následně Fakultu veterinárního lékařství VETUNI v Brně. Poté pracoval jako veterinární lékař nejprve v Českých Budějovicích, později se specializací chirurgie-ortopedie na referenčních klinikách Jaggy v Brně, Praze a HK-vet v Hradci Králové a od roku 2011 provozuje veterinární kliniku BUDvet v Českých Budějovicích. Pravidelně se účastní zahraničních stáží a podílí se na dalším vzdělávání veterinárních lékařů. Od roku 2021 je členem školské rady ČAG.

"Patřím k prvnímu ročníku ČAG a myslím si, že výběr tohoto gymnázia bylo jedno ze šťastných rozhodnutí v mém životě. V době puberty, kdy je jedinec tvárný, jsem byl formován skvělými lidmi kolem sebe - spolužáky i učiteli - a s řadou z nich se s radostí vídám a spolupracuji i dnes.

Od nástupu na ČAG jsem si připadal jako v jiném světě. Atmosféra přátelství, spolupráce a podpory byla příjemná a motivující od prvního dne. Od učitelského sboru nám byla od počátku dána jistá volnost a značná dávka důvěry, kterou jsme nechtěli zklamat a ztratit. Zároveň to bylo poprvé, co jsem se dokázal večer těšit na druhý den do školy. A pokud někdo ze studentů přišel s nějakou novou myšlenkou (pomíjím úplné koniny – ty nám pan profesor Zahradník utnul hned), učitelé začali hledat cesty, jak ji podpořit. Ne jak a proč to nepůjde. Stejně tak mi ČAG vyšlo vstříc při mém půlročním studijním pobytu v USA. Nechci sklouznout k patosu, ale osobnosti, se kterými jsem se na ČAGu setkal, pro mne zůstávají autoritami, stejně jako když mi bylo patnáct. Zejména pak (ale ne pouze) pan profesor Zahradník, paní profesorka Lhotková, Kordová a Tůmová a Peter de Graaf."