Výměnný pobyt v Mariboru i letos
Na konci loňského školního roku přijeli do Budějovic studenti ze slovinského Mariboru a na podzim jsme pro změnu vyrazili my do Slovinska. Výměna s gymnáziem v Mariboru je nejstarší, kterou naše škola pořádá, a dlouhodobě se ukazuje, že naši a slovinští studenti mají sice hodně společného, ale v mnohém jsou odlišní. A tak si dobře rozumí. A to je dobře. Často vznikají vztahy, které přežijí i roky, nejen dva týdny, po které výměna probíhá.
S druháky jsme v neděli ráno nasedli v Budějovicích do vlaku a večer vystoupili z autobusu v Mariboru, kde na nás již čekali naši hostitelé z Prva gimnazija, rozebrali si nás a odvezli k sobě domů. Musím poslat poděkování Báře, díky ní jsme se ve Vídni při přestupování neztratili, ujala se totiž spolu s mapami od Googlu navigace a bezpečně nás dovedla na autobusové nádraží v Erdbergu.
Druhý den jsme se setkali ve školním divadle, kde jsme si po oficiálním přivítání vyslechli prezentace slovinských studentů o škole, městě, zemi a vzápětí vyrazili na průzkum Mariboru. Po obědě nás čekal výstup na Pohorje a jako odměnu za pěší výšlap jsme nahoře ochutnali místní dobroty a sklouzli jsme se dolů na bobové dráze.
Druhý den se naším cílem stalo malebné slovinské pobřeží a městečko Piran. Je to krásné město, které bylo dlouhou dobu součástí benátské republiky a svůj původ nezapře: kostely v benátském stylu, bludiště uzoučkých ulic chráněných před jihoevropským sluncem, výstavná náměstí a skvělá kuchyně. V pokynech, co přibalit do zavazadla, bylo jasně napsáno – plavky, proto jsme se museli v moři alespoň namočit (Karey a já). Sice to vypadalo, že bouře přijde každou chvíli, ale nepršelo, voda byla průzračná a měla 24 stupňů, krása. Na cestě zpátky ale lijavec skutečně přišel, takže místo slibované Ljubljany byla jenom zastávka na večeři pod střechou obchodního centra.
A potom už pršet nepřestalo. Vyrazili jsme tentokrát na východní hranici do slavných lázní Rogaška Slatina a do skanzenu Rogatec. Tam jsme vyzkoušeli několik workshopů – vyrobili jsme si místní lidový nástroj, upletli náramek z kukuřičného šustí a upekli svůj vlastní chlebík.
No a poslední den jsme se zúčastnili dvou workshopů ve škole, první byl hudební, druhý ve školní knihovně. Nesmím zapomenout na recitaci poezie v různých jazycích v rámci Mezinárodního dne jazyků (účastnily se i naše studentky). Potom ještě obligátní účast na hodinách angličtiny a oficiální program byl uzavřen. Odpoledne zbyla ještě spousta času na společnou zábavu.
Česko-slovinské sbližování se vydařilo. Každý, kdo viděl potoky slz při rozloučení na nádraží, to může potvrdit. Díky všem organizátorům, díky všem studentům, bylo to fajn.
