Studenti septimy a 3. ročníku ze streamingu Global Issues se měli možnost již po druhé za sebou zúčastnit workshopu, který pro nás zorganizovala jihočeská pobočka Amnesty International. První workshop se věnoval tématu uprchlictví z pohledu lidských práv. Studenti si měli mj. možnost na vlastní kůži vyzkoušet, jak vypadá azylová politika v ČR pro uprchlíky.
Minulý týden proběhl navazující workshop, který pro naše studenty zorganizovaly lektorky/dobrovolnice z AI Dominika, Zuzka a Lenka. Lenka a Dominika se věnovaly psychosociálním aspektům, které dobrovolnická práce s uprchlíky skýtá. Oproti tomu Lenka vyprávěla o osobních zážitcích, které načerpala během své několikaleté práce s běženci v největším uprchlickém táboře Moria na řeckém ostrově Lesbos, který v r. 2019 obývalo mezi 10.000-12.000 uprchlíků, především ze Sýrie a Afganistánu. Jaké jsou postřehy Lenky? Prostředí tábora je pro nás těžko představitelné, realita se nedá srovnat se zkratkovitými záběry z médií. Umíte si představit, že cca 7.000-8.000 lidí má k dispozici 7-8 sprch a 2 l vody na den, že po celý rok žijete v provizorním stanu a čekáte nekonečné měsíce v nečinnosti na to, zda nakonec dostanete dočasnou ochranu v EU, či nikoli?
„Toto je syrová realita utečeneckých táborů“, kvituje svoji zkušenost Lenka. Pro utečence v táborech bylo nejcennější, pokud vám mohli vyprávět své příběhy. Fakt, že s vámi mohli sdílet svůj osud, je pro ně mnohem důležitější než dárky, které s sebou vozím. Naposledy jsem s sebou přivezla jurtu na spaní, na kterou jsem vybrala v rámci dobročinné akce na sociálních sítích během pár měsíců.
Na dotaz studentů, co Lenku vede k tomu, že pomáhá v místech, na která svět již zapomněl, dodává skromně: „ Já jsem ten, kdo měl odvahu mezi utečence přímo jet, nejsem člověk, který rozumí hloubce konfliktů, které způsobily, že se z nich stali utečenci. Je to prostá touha po lidské solidaritě s lidmi v nouzi.“
Všem lektorkám moc děkujeme a těšíme se na další setkání!